CZ/SK hip-hop,rap

Pokaždé vzpomínám…
Pokaždé vzpomínám,když se ráno probouzím,
jak jsi tu semnou ležel a do ouška mi šeptal ta sladká slůvka...
Pokaždé vzpomínám,jak kráčím ulicemi
a vzpomínám na to jak jsi mě pevně držel za ruku...
Pokaždé vzpomínám,když večer opět usínám,
jak moc bych si přála,aby jsi tu se mnou opět ležel a šeptal mi to co dřív...
Pokaždé vzpomínám,jak jsi mi všechno sliboval...
Pokaždé vzpomínám,proč to všechno tak rychle začalo...a ještě rychleji skončilo...
Pokaždé vzpomínám a pokaždé vzpomínat budu a nikdy NEZAPOMENU!

Pořád…
Pořád přemýšlím a trápím se nad tím vším…co třeba mohlo být…
Pořád jsem byla tak naivní a hloupá…,že se v něco takovýho doufala…
Pořád se ptám,proč jsem si vůbec dělala naděje a v něco doufala…
Sama si na nic z tohohle nedokážu odpovědět..a nevim proč…
Pořád se snažim najít alespoň nějakej důvod,proč to tak skončilo…,
když ono vlastně ani nic nezačalo…
Pořád si nedokážu odpovědět na tohle všechno co mě trápí…a co možná trápilo i Tebe…,jenže to už se asi nikdy nedovim…

Slova… jsou krásná,ale i smutná…

 Moc znamenají,ale i ubližují…

 Jsou všemocná,ale i zabíjí…

 Moc přinášejí,ale i oddalují…

 Jsou krátká,ale i vznešená…

 Moc bolí,ale i zahřívají…

„Slova,ale nikdy nenahradí to,co máme na srdci“

Jak krásně mi je…
Jak krásně mi je,když mě hladíš...
Jak krásně mi je,když mě objímáš...
Jak krásně mi je, když mě líbáš...
Jak krásně mi je,když se mě dotýkáš...
Jak krásně mi je,když mi říkáš jak moc mě miluješ...
Tak krásně mi je s Tebou a ty to pořád nechápeš...!

Bylo to tak nevinný...
Bylo to tak nevinný...když jsem Tě poprvý viděla...
Bylo to tak nevinný...když jsem Tě poprvý pohladila...
Bylo to tak nevinný...když jsem Tě poprvý držela za ruku...
Bylo to tak nevinný...když jsem Tě poprvý políbila...
Bylo to tak nevinný...když jsem Ti poprvý řekla..."Miluju Tě"
A tys to nebral vážně,a nevíš jak mi potom je

Proč trpím..?
Proč na Tebe pořád vzpomínám,
když o to stejně nestojíš,
a nevíš jak nevýslovně při tom trpím!
Dala bych za to všechno,
abych už konečně zapomněla,
a svou bolest ukončila!
Jediná věc,
která mě tu ještě drží,
je pouhá žiletka co mi jizvy na ruce kříží!
TAK PROČ POŘÁD TRPÍM A NEUKONČÍM???

Láska je…
Láska je pouhá bolest u které trpím..!
Láska je pouhá jizva na mé zlomené duši..!
Láska je pouhá starost,která nám nedá spát..!
Láska je pouhá prázdnota,která mě pořád užírá..!
Láska je pouhá lež,která se nedá odpustit..!

Ptáš se..
Pořád se ptáš,proč jsem Ti ublížila,
a já jen sklopím oči,
a tiše odpovím,
že sis to zasloužil..
Ale nikdy nezapomenu na tu dobu krásných chvil...

„Kamarád“
Víš co mi nejvíc ubližuje..?
ta tvoje slova..:Mám Tě Rád,ale chci být jen kamarád..!
Kamarád,který Ti neublíží,
a ani si Tě nezaslouží!
Kamarád,který Tě podrží,
ale nikdy nepolíbí!
Kamarád,který Ti v nouzi pomůže,
a ze dna tě vytáhne!
Kamarád,který tě nikdy nezklame,
a v nouzi Tě za ruku vezme!
Kamarád,který tě bude mít vždycky rád,
ale nedokáže Tě milovat!

Pořád jsi mi říkal..
Pořád si mi říkal ta falešná slova..:
Mám Tě Rád,a nikdy Tě o samotě nenechám!
Všechno to byly jenom lži,
který sis vymyslel,
ale u mě to byly pouhé sny.
Nevíš jak jsi mi jimy ublížil,
srdce a duši mi tím,
na milion kousků roztříštil.
Hrál jsi si se mnou jako s panenkou,
a já si uvědomila,
že lidi jenom lžou!!! THE END

Byla jsem...
Byla jsem jen pouhá panenka,
se kterou sis užíval.
Byla jsem jen pouhá hračka,
se kterou sis hrál.
Byla jsem jen pouhá nevinná holka,
na kterou si občas vzpomínal.
Byla jsem jen pouhá vzpomínka,
na kterou Ty ses vykašlal!

Ptám se…
Viděl si na mé ruce jizvy..?
NE..
A to jsou od pouhý žiletky!
Viděl si na mé duši jizvy..?
NE..
A to jsou od pouhý vzpomínky!
Viděl si na mém srdci jizvy..?
ANO..
ANO???
ANO..protože Tě miluji,
a vím,
že Ti tím vším jen moc ubližuji!

Bolest..
Strašně mě svírá ta bolest,uvnitř...
Uvnitř mě...
Uvnitř mé duše...
Uvnitř mého srdce...
Nevím jak dál to zvládnu,
avšak doufám,
že Ty jsi v pořádku...

Moc mi pomáhá..
Moc mi pomáhá to,
když na mě myslíš,
a já to vím...
Moc mi pomáhá to,
když mě hladíš,
a já to cítím...
Moc mi pomáhá to,
když mě objímáš,
a já to vnímám...
Moc mi pomáhá to,
když mě políbíš,
a já vím to,že mi věříš...

Miluju..
Miluju tu ranní kávu,
kterou mě probouzíš..
Miluju ty jemné dotyky,
kterými mě hladíš..
Miluju ty Tvoje slůvka,
kterými mě oplýváš..
Avšak já Ti pořád nevěřim,
že mě dokážeš milovat..!

Sen..
Nikdy nechci,aby si prožil to co já..
Ten smutek,prázdnotu..
Ty slzy,a samotu..
Přeju si jen jediný..
A to,Tvoje poslední obejmutí..
Potřebovala bych tolik síly..
Na to abych to zvládla..
A všechno s TEBOU překonala..
Potřebuju cítít to Tvoje teplo..
Ale asi to tak bohužel skončit muselo..
Jenže Ty o to nestojíš..
A tenhle hloupej sen..
Kterej neni reálnej..
mi NIKDY NESPLNÍŠ..!

Nenávidím..
Nenávidím ty Tvoje slova..:Mám Tě Rád!
Nenávidim ty Tvoje slova..:ale chci být jen kamarád!
Nenávidim ty Tvoje slova..:lásko,potřebuju Tě!
Nenávidim ty Tvoje slova..:prosim,Miluj Mě!
Nenávidim ty Tvoje slova..:jsi moje slunce!
Nenávidim ze všeho nejvíc TEBE!!

Milovat..
I kdybych na Tebe zapoměla,
Na mém srdci by jizva stejně nezmizela.
Zůstala by tam napořád,
protože já tě budu vždycky milovat.
Milovat..tak jako růže miluje trny.
         tak jako čmelák miluje květy.
          tak jako slunce miluje nebe.
          tak já miluji TEBE! :-*

Ztratila..
Ztratila jsem vzpomínku,
ale ona se po čase vrátila..
Ztratila jsem myšlenku,
ale ona se po čase vrátila..
Ztratila jsem slzu,
ale ona se po čase vrátila..
Ztratila jsem sen,
ale ten už se nevrátil..
Víš proč???
protože Ty jsi můj sen:'(

Proč nenecháš mě už jít!?
Proč nenecháš mě už jít!?
Když už tu stejně nechci být!
Nic mě tu už nedrží,
Jen se dívej jak moje srdce krvácí!
Pořád říkáš:záleží mi na Tobě!
A já si v duchu šeptám: prosim,miluj mě!
Jenže je to zas pouhej sen,
Kterej trvá jen jeden den!

Chci už jít..
Lásko,nech mě už prosim být!
Vim,že Ti tim ublížim,
Ale už to prostě nevydržim!
Věř,že se Ti uleví,
A mě to od Tebe vysvobodí!
Vysvobodí mě to od všeho zlýho,
A chci abys věděl,jak mi bude smutno!
Sbohem Lásko..
Už to končí..Jen uvidíš jak se mi jizvy,
na ruce kříží!
Už to skončilo,
mě se tak ulevilo,
že mi srdce přestat krvácelo!

Pláču..
Moje oči pláčou pro Tebe víc a víc,
už nevim,jak Ti to říct.
Říct Ti to co k Tobě cítim,
a to jak moc si tě vážim.
Vážim si toho že mě máš rád,
ale nemůžeš být kamarád.
Kamarád,kterej nezradí,
ale ani moje srdce mi nevyléčí.
Nevyléčí ho ani od tý bolesti,
smutku i radosti.
Radost je pro mě nic,
je to jako rub i líc.
Už to pro mě skončilo,
tak se měj lásko..

Vzpomínky..
Proč po nocích pořád pláču,
když Ti ani zalhat nedokážu.
Nedokážu na Tebe nemyslet,
a nezajímá mě to co chce svět.
Svět je jen jedna velká lež,
vím že na mě už čeká jen věž.
Věž,která mě naučí lítat,
ale už vim,že mě nebudeš moct líbat.
Líbat tě chci tak jako tak,
Ale už mě nebudeš mít rád.
Už zůstaneš jen v mých vzpomínkách!

Trápení..
Celou dobu se trápim,
a po nocích neustále truchlim.
Truchlim jen kvůli Tobě,
protože Ti nedokážu říct:miluju tě.
Miluju Tě,jako nikoho jinýho,
řekni..:je na tom alespoň něco pozitivního??

Zklamání..
Bylo to pro mě velký zklamání,
to naše poslední rozloučení.
Trvalo to strašně dlouho,
ještě si pamatuju jak sme popíjeli mojito.
Tuhle kapitolu uzavřem,
v srdci pevně sevřem,
dveře za ní zavřem,
říkam poslední miluju tě a zbohem.
Už další ráno vstávam,
vzpomínám myšlenky v mým deníčku,
pro Tebe skládám tuhle básničku,
navždy zůstane v mým srdíčku.
Bylo to naše rozhodnutí,
ale teť už je po tom krásnym vzplanutí.

Zlatíčko..
Moc se mi stýská zlatíčko,
ale Ty víš že si moje sluníčko
Sluníčko,který mi svítí na cestu,
a věř,že Tě už nikdy nezklamu.
Nezklamu to naše štěstí,
a nechci myslet na zklamání.
Zklamání nás doufám nečeká,
a snad jsem pro tebe ta jediná.
Jediná,která Tě bude vždycky milovat!

Vzpomínám na ty dny..
Já vzpomínám na ty dny,
na Tvoje krásný rty,
a na chvíle co jsme spolu zažili.
už vim,že jsme se k sobě nehodili,
a občas se i pohádali,
ale nikdy jsme to vážně nebrali.
Měla sem tě ráda,
a Ty to víš,
možná o tom teď přemýšlíš.
Teď už přemýšlim i já,
jestli si mě měl vůbec trochu rád.

Byl jsi všechno
Byl jsi pro mě všechno,
byl jsi i moje zlato.
Pamatuju na ty chvíle,
kdy jsi mi říkal:Miluju Tě.
Strašně bych to chtěla vrátit,
a krásně se k Tobě přitulit.
Jenže už se to asi nestane,
protože brzo budu bez Tebe.
Udělala jsem strašnou kravinu,
a Ty to víš,
a mě už nezbývá nic jinýho,
než doufat že mi odpustíš.
Odpustíš mi tuhle chybičku,
snad se u mě stavíš nachviličku.
A já Ti všechno vysvětlim,
Ty mě okamžitě zarazíš,
jen řekneš: já Ti odpouštím,
a v tuhle chvíli mě políbíš:-*

Bylo to krásný..
Bylo to tak krásný,
když jsme vedle sebe leželi,
a navzájem se hladili.
Vzpomínám na ty letmý dotyky,
kterýma jsme se sbližovali.
Pamatuju na ty jemný polibky,
který jsme si vyměňovali.
Nezapomenu na ty krásný city,
co jsem oba prožívali.
Pamatuj,že to byli ty nejkrásnější chvíle v mym životě,
teď už si jen přeju,
aby jsi znova řekl: Potřebuju Tě!

Byl jsi se mnou..
Byl jsi se mnou,
když jsem Tě nepotřebovala,
pořád si říkám,
proč sem Tě sakra tak milovala?!
Ty jediný jsi měl od mýho srdce klíč,
a ze dne na den byla láska pryč.
Stavila jsem se k Tobě na chviličku,
po krátkym rozhovoru,
my měli slzy na krajíčku,
dívala jsem se Ti do očí,
začala brečet,
utíkala jsem a už jen řekla:
už Tě nikdy nechci vidět!!!

Slza v mém oku..
Byl jsi jako slza v mém oku,
proto jsem pořád plakala.
Byl jsi jako trn na mé duši,
který mě neustále bodal.
Byl jsi a vždycky budeš jizva na mém srdci,
která nikdy nezmizí a nepřestane bolet!!

Krásný chvíle..
Nikdy nezapomenu na ty krásný chvíle,
co jsem spolu zažili.
Oba jsme udělaly chyby,
z kterých se poučili.
Pořád se snažim smířit s tim,
jak jsi mi ublížil.
Duši a srdce mi na milion kousků rozbil.
Vídali jsme se každý den,
a všechno to bylo jako krásnej sen.
Teď už to skončilo,
a já vim,že se tohle stát prostě nemělo!

Pravda vs. lež..
Proč jsi mi říkal ty slova,
když nebyly pravdivý?
Proč jsi mě pořád utěšoval,
když to bylo pouhý lhaní?
Proč jsi líbal moje rty?
když v tom nebylo ani trochu lásky?
Proč...?se pořád ptám?
Když mi stejně pravdu neřekneš!!!

Jen lžeš!!!
Každá chvíle s Tebou,
byla tak krátká,ale nádherná.
Každej den s Tebou,
byla tak krásnej a nezapomenutelnej.
Každá noc s Tebou,
byla tak vášnivá,plná citů a dotyků.
Tak krásný to bylo,
tak mi sakra řekni,
proč to skončilo??!
Víš alespoň jeden normální důvod PROČ?
Ne,raději nic neříkej,
protože vim že mi stejně jenom lžeš!

Konec s Tebou!!!
Řekni bral jsi něco z toho vážně??
Alespoň něco z toho mála co se stalo??
Já myslim..,že ne!
Jen sis zahrával s mýmy city,
a láskou,co jsem k Tobě cítila.
Byla jsem schopná pro Tebe udělat všechno!
Ale teď už ne!!
Vim,že to byly pouhý lži,
kterýma si mi zase ublížil.
Už ne,už se nenecham,už je konec.
Konec s Tebou!

Už nemůžu..
Lásko už nemůžu,
já už nic s Tebou nedokážu..
Nedokážu Ti odpouštět,
ty Tvoje prolhaný lži!
Ty totiž nevíš,
jak mi jimi ubližuješ,
přitom si mi ráno ještě řekl,
jak moc mě miluješ.
Ale já už Ti nevěřim,
už to prostě ukončim.
Teď už Ti omluvy nepomůžou,
teď už ti nepomůže nic,
a už vůbec ne já!
Ty si to totiž nezasloužíš,
nezasloužíš si tu lásku,
co jsem k Tobě cítila!
A tu bolest co jsem cítila potom,
co jsem si žíly na ruce podřezala!
A jen kvůli Tobě!
Naposled mě držíš v náruči,
políbils mě,a já už se jen zmůžu,
na poslední slovo:SBOHEM.

Milovala jsem..
Milovala jsem Tě celym svym srdcem.
Milovala jsem Tě duší i tělem.
Milovala jsem tě takovýho jakej jsi byl,
a ty sis toho nevážil!
Jenom jsi mi ublížil,
a hloupě využil!
Po tom všem..
Jsem Tě celym svym srdcem nenáviděla.
Duší i tělem tě proklínala.
Celý noci jsem pro Tebe probrečela!
Teď..
Teď už neuronim ani slzu,
protože cítíš konečně to co já!
Cítíš tu nekonečnou bolest,samotu a prázdnotu!!

Slibuji..
Byl to jako krásnej sen
když jsi semnou trávil každej den.
Myslela jsem,že se mi to jenom zdá,
ale byla pravda pravdivá.
Pořád jsi mi šeptal,
že jsem Tvoje krásný sluníčko,
A já zas,
že jsi moje malý zlatíčko.
Znamenáš pro mě všechno na světě,
nikdy jsem se nebála říct:Miluju Tě!
Pořád jsi opakoval,
že si mě nezasloužíš,
že se bojíš,že mi zase ublížíš...
A já Tě jen utiším,
a nežně Tě políbím:-*
"Zlatíčko,Ty už mě nikdy neztratíš"..slibuji..

Usínám..
Vždycky usínám v naději a vzpomínce,
že se spolu ve snu sejdeme.
Sejdeme se tam..
A vynahradíme si to,
o co nás ONA připravila..
Připravila nás,o tolik krásných chvil,
jen prosim,zůstaň tu o něco dýl.
Přála bych si abych se z tohodle snu,
nikdy neprobudila,
a uvědomila si,
že to byla pravdivá realita!

Ptám se...
Měl jsi mě aspoň trochu rád?
Myslel jsi něco z toho vážně?
Než nás ONA rozdělila?
To už jsi na všechno zapoměl?
Zapoměl na ty nádherný chvíle?
To už jsi to všechno hodil za hlavu?
A zapoměl???
Řekni,že ne!
Že to neni pravda!
Že je to jen lež!
Že je tohle jen sen!
Ani už nevim,proč tu vlastně jsem...
Už nemám proč žít...
Když Ty teď žiješ jenom pro NÍ!
Kdo mi teď pomůže spálit tyhle myšlenky,
a s nima zakopat i moje vzpomínky?
je tu ještě někdo,kdo mi rozumí?
A moje srdce od Tebe vyléčí?
Neni...
Už to trvá moc dlouho...
Moje srdce se naposled nadechnulo...
A moje všechny síly mi to vzalo...
Tak se měj má pouhá vzpomínko...

Kdo??
Víš,co byla největší rána od Tebe,do mýho srdce?
To..,když jsi řekl,
že mě budeš mít vždycky rád,
ale nedokážeš milovat.
Tak moc to bolelo,
a moje srdce zase plakat začalo.
Bolelo to tak moc,
jako kdyby jsi šípem,
trefil přímej střed.
Střed mýho srdce..mojí duše..
Všechno už bylo v pohodě...
Ale ne...
Zase přišla tahle rána od Tebe!
Proč mě necháváš čekat na Tebe?
Když z toho stejně nic nebude!
Pořád jsem asi ta hloupá holčička,
která pořád v něco doufá,
a za nos se tahat od Tebe nechává!
Kdo mi už pomůže zapomenout?
A moje myšlenky na Tebe opomenout?
Kdo..?? :'(

Malá..a hloupá..
Jsem malá,hloupá holčička,
co si srdce ničit nechává.
Už nemá totiž sílu bojovat,
a na vzpomínky zapomínat.
Zapomenout na celej svět,
kterej jí připomíná jeden velkej černej květ.
Jsou tu lidi,
co se mi do srdce vkrádají,
a jsou tu i vzpomínky co se rády vracejí.
Vzpomínka je jedno velký černý svědomí,
co moje srdce na kousky brzo rozdělí.
Malá,hloupá holčička už to vzdala,
protože všechna tahle zlá realita,
jí všechnu sílu už vzala...
Holčička už se rozloučit nemohla,
jen ležela..,
a dívala se,jak jí žiletka,
žíly na ruce přeřezala...
Tohle byl konec jejího života,
a ukončila ho pouhá žiletka..

Pořád se vracejí..
Vzpomínky se pořád vracejí,
z nich moje srdce krvácí.
Krvácí z toho,
co jsme spolu zažili,
ale naše myšlenky,
se nikdy nevytratily.
Zůstaly nám v paměti,v srdci a na duši,
jako by se nám tam vyryly.
Vyryly tam tolik jizviček,
jako je na nebi hvězdiček.
Hvězdičky září,někdy však ne,
ráda bych věděla,
kdo mi ty jizvy vygumuje..

Osud??
Proč nám osud nepřeje být spolu?
Proč nám osud brání?
Proč nám osud přivedl do života JÍ???
Proč to osud dovolí?
Proč JÍ osud dovolil všechno zkazit?
Asi se to tak stát mělo...
Proto já odejdu...
A necham vám volnou cestu...

Bylo to tak narychlo..
Stalo se to tak rychle..
Všechno to krásný,
se změnilo ve zlý..
Nezapomenu na to poslední obejmutí..
Na Tvoje poslední políbení..
Na Tvoje poslední slovo..SBOHEM..
Na TEBE..
Byl jsi pro mě všechno..
Ale tys měl za potřebu ukončit to..
Řekla jsem že bez Tebe žít nemůžu..,
a ty jen:já už Tě ale nemiluju..
Nikdy jsem se necítila tak jako teď..
Teď už to ale skončilo..
A ani moje zlomený srdce Ti nevadilo..

Milovala jsem jen Tebe..
Milovala jsem Tě celym svym srdcem..
Milovala jsem jenom TEBE..
Milovala jsem Tvoje dotyky..
Milovala jsem Tvoje polibky..
Milovala jsem Tvoje slůvka..
Milovala jsem Tě tak,
jak to nejvíc šlo..
Nikdy jsem Ti nelhala,
pravdu jsem Ti vždycky říkala!
A TY?
Ty jsi mi prostě bodl nůž přímo do srdce..
Tak ses mi odvděčil,
a moje srdce mi tim rozlomil.

Všechno jsi pokazil..!
Zase jsi mi ublížil,
a moje srdce mi rozlomil.
Měla jsem tě ráda,
a Ty to víš,
možná o tom teď přemýšlíš.
Vzpomínáš na ty společný chvíle..?
Víš,jak jsi to pokazil?
Všechny ty vzpomínky jsi vzal,
a jen tak prostě zahodil!
Jako by se nic nestalo..

Odpustíš mi..?
Proč jsem to zase zkazila,
a Tobě ublížila?
Proč po Tobě chci to,
co se ani stát nemohlo?
Strašně mi na Tobě záleží,
ale už se to nevrátí.
Prostě jsem to zničila,
aniž bych si to uvědomila.
Chci to vzít zpátky,
nechci,aby mi zůstaly jenom vzpomínky.
Vzpomínky mi nestačí,
já nechci zažít další zklamání.
Potřebuju tě zpátky,
a Ty to víš,
už jen doufám,
že mi brzo odpustíš.

Odpust mi mojí chybičku..
Udělala jsem další chybičku,
tak mi ji prosim odpust miláčku.
Potřebuju Tě mít u sebe,
pochop..nedokážu žít bez Tebe!
Každej jsme se někdy zmýlili,
a vinu si nikdy nevyčítali.
Tak mi dej šanci poslední,
a podívej se mi do očí.
Milovala jsem Tě,a vždycky budu,
a pamatuj..,že nikdy NEZAPOMENU!!!

Jen Ty jsi můj život!!
Milovala jsem tě nejvíc na světě,
byla jsem schopná,
snést Ti i modrý z nebe!
Znamenal jsi pro mě všechno,
chci abych cítila zase Tvoje teplo.
Vim,že jsem to zkazila,
srdce Ti asi i zlomila.
Ale prosim,odpusť mi,
abych Ti řekla,
že v mym životě jsi jen Ty!!

Jen já..
Proč myslím na Tebe,den co den?
Proč pláču pro Tebe,noc co noc?
Proč to všechno tak bolí,
a přitom Ty víš že Tě miluji!
Jsi jediný v mém srdíčku,
už taky cítíš tu prázdnotu?
Všechno je tak nekonečný..,
Všechno se jenom kolem Tebe točí..
Všechno jenom na Tobě záleží...
Jen já..
Já jsem pořád tak hloupá..
Čekam že si všechno rozmyslíš,
a mě tý věčný bolesti,už konečně zbavíš.
Ale tohle je jen můj sen,
kterej nikdy nebude reálnej..

Nekonečná myšlenka..
Jsi nekonečná slzička,
v mém očíčku..
Jsi nekonečné světýlko,
co mi svítí na cestu..
Jsi nekonečná vzpomínka,
v mém srdíčku..
Jsi nekonečný paprsek,
kterej mě něžně hladí po vlasech..
Jsi nekonečná bolístka,
na mojí šedivý dušičce..
Jsi nekonečná myšlenka,
kterou nedokážu vymazat!

Budoucnost..
Proč mě pořád trápíš,
když mojí dušičku zachvíli rozpůlíš.
Už nevydržim další ránu od Tebe,
je to jako bys mě bodl šípem do srdce.
Moje srdce ztratilo už tolik krve,
a to jen kvůli Tobě!
Ty můžeš za moje slzičky,
co se mi po tvářích kutálely.
Teď už ale ne,
už pro mě budoucnost neexistuje!

Motiiilek..
Chci zapomenout na Tebe..
teď tu ležim a koukám se do nebe..
Pamatuju jak jsme tu nedávno leželi spolu,
tys mě hladil po vlasech a já cítila Tvoji něhu.
Šeptali jsme si slovíčka,
a mě připadala ta noc nekonečná.
Bylo to jako z pohádky,
kdy princ je s princeznou,
tak jako já jsem teď s Tebou.
Říkal jsi mi,
že jsem Tvůj motiiilek,
teď už to je ale jen můj sen.
Chtěla jsem být motiiilkem i teď..
Ale Ty už jsi o mě nechtěl ani slyšet..
Tak moc to bolelo,
až moje srdce zase plakat začalo..
Ale Tobě už je všechno jedno,
chtěl jsi to ukončit,
ani sis nevážil toho,
že Tě někdo zachránil!!
Chci abys věděl,
že se mi v tu chvíli srdce zastavilo..!
Myslela jsme,že se za Tebou rozběhnu,
ale pak mi došlo..,
že se stalo,
to co se stát mělo.
A tys mi tim dal najevo,
že to prostě skončilo..
Chtěla jsem Ti do očí říct,
co k Tobě cítim,
ale už bylo pozdě,
stejně o to nestojíš..
Tim to všechno skončilo..
A mě se srdce už na pořád zastavilo..

Pro Laa:-***

Laděnko, Ty jsi moje zlatíčko,
i Tobě patří v mém srdíčku velké místečko.
Jseš jako rozkvetlá růžička,
co mi sílu do života dala.
Jseš moje malá sestřička,
kterou mám moc ráda.
Moc pro mě znamenáš zlatíčko,
a krásně mi svítíš na cestu sluníčko.
Miluju Tě jako sestřičku,
vyléčíme spolu naši bolístku.
Jsem ráda,že jsem Tě poznala,
a svoje problémy Ti povyprávěla.
Určitě to všechno spolu zvládneme,
a konečně se dobrou cestou vydáme,
a všechno zlý tady překonáme.
Jsem ráda,že Tě mam,
slzy z tváře utřeme,
a pomalu zapomeneme.
Doufám,že nám kamarádství vydrží,
a jedna druhou v nouzi podrží.
Miluju tě!!!!!!:-***

V koutě..
Schoulená v koutě,
se slzama co mi tečou po tváři,
a se srdcem co ve mě krvácí.
Tak je to u mě den co den..
Noc co noc..
Pomalu mažu svoje myšlenky,
co mě škrábou jako kus ostrý drátěnky.
Tak moc to bolí,
a NIKDY nepřebolí.

Kdo mě naučí zapomínat???
Každou noc koukám do nebe,
tak mi řekni,proč myslim zrovna na Tebe?
Proč v mých myšlenkách neni někdo jiný,
co si moje srdce zaslouží.
Proč Tě nedokážu vymazat,
když jsem Tě už přestala milovat.
Už nevim co mám dělat,
abych zapomněla,
nejraději bych to všechno vzala,
a hluboko do země zakopala.
Kéž by to šlo udělat,
tak se ptam,:Kdo mě naučí zapomínat???

Já budu silná!!!
Musí to ze mě ven,
musím ze sebe setřást,
tenhle zlej sen.
Žiletka mi na rukou jizvy nakreslila,
sakra,proč jsem při tom na Tebe myslela?
Ty jsi mě jenom využil,
a mě po několikátý zas ublížil.
Už Ti nedokážu odpouštět,
tak mě nech už bejt.
Chtěla jsem Ti svý srdce dát,
a tim Ti dokázat,
že Tě budu vždycky milovat.
Ale už ne..!
Teď se to všechno změnilo,
a byl jsi to Ty,
cos mi to dal najevo.
Změnilo se to v nenávist,
a já už Tě ani na rozloučenou,
nechtěla naposled políbit.
Klidně na mě vzpomínej,
vyčítat Ti to nebudu,
ale já budu silná,
A konečně na Tebe zapomenu!!!

Hloupá..
Možná si teď myslíš,
že sem malá hloupá holka,
která neví co je to láska.
Hodně kluků mi srdce zlomilo,
ani nespočítam kolikrát to bylo.
Ke každýmu jsem něco cítila,
ale kvůli tobě,
bych se i změnila!
Tobě bych snesla i modrý z nebe,
ani nevíš,
jak bych si přála slyšet to samý od Tebe!
Byla bych schopná,
kvůli tobě i zemřít,
jen proto aby sis mě začal vážit.
Myslela jsem,
že jsem Ti JÍ z paměti vymazala,
ale asi sem fakt hloupá,
že jsem v něco takovýho věřila.
Já už ten boj o Tebe vzdala,
šla jsem k našemu stromu,
a tam se oběsila.

Nebyl jsi jen kamarád!
Vždycky jsem si říkala,
jak jsem šťastná za to,
že jsem tě poznala.
Ze začátku jsi byl kamarád,
kterého jsem si vážila,
a já věděla,žes mě měl rád.
Trávili jsme spolu volnej čas,
tys mi věřil,
aniž bys věděl,jak jsem milovala tvůj hlas.
Po čase jsem zjistila,
že nejsi jenom kamarád,
tys jen řekl,že to byla hra,abych se poučila.
Ty jsi mě jenom využil,
abys na NÍ zapomněl,
ale žes mi srdce zlomil,To sis neuvědomil.
Chtěla jsem Ti o svých citech povědět,
teď jsem šťastná,že jsem to neudělala,
tys mě prý v náruči chtěl nést.
Já byla tak hloupá,a věřila Ti to,
teď už si to jenom vyčítám,
že se to rozbilo,jako křehký sklo.